Slovníček

Abychom si lépe rozuměli

Spoření

přesouvání spotřeby v čase — ze současnosti do budoucnosti. Spoření by mělo být charakterizováno předem daným výnosem při nízkém riziku.

Etické spoření

o etickém spoření lze mluvit tehdy, pokud své peníze ukládáte u etické banky. Pokud je banka známá svým nezodpovědným chováním (například lichvářským úrokem nebo půjčováním uhelnému průmyslu), tak byste své peníze do takové banky vkládat neměli.

Investování

obdoba spoření, ovšem bez předem známého výnosu a při podstoupení některých rizik. Obvyklým rizikem je zejména kolísání hodnoty investice, odměnou bývá obvykle vyšší výnos.

Akcie

je majetkový cenný papír, který neslibuje žádný pevný výnos pro investora. Investor do akcií se však stává přímo spolumajitelem společnosti, podílí se tak na výsledku hospodaření (typicky o výplatu podílu na zisku ve formě dividend) a obvykle se též může spolupodílet na rozhodování společnosti (typicky volba vedení společnosti na valné hromadě). Kolísání tržní hodnoty akcie bývá zapříčiněno hospodářskými výsledky společnosti (zejména očekávanými), náladami na trhu, změnou úrokových měr. Při platební neschopnosti společnosti a její likvidaci je investorovi vyplácen podíl na likvidačním zůstatku až po uspokojení jiných skupin (věřitelé, zaměstnanci, státní úřady).

Dluhopis

je dluhový cenný papír, obvykle je spojen s pevným výnosem pro investora. Investor se koupí dluhopisu podílí na financování vydavatele (emitenta), obvykle však nemá žádný podíl na rozhodování ve společnosti emitenta ani se obvykle nepodílí na výsledku hospodaření emitenta. Dluhopisový investor však může utrpět ztrátu při platební neschopnosti emitenta. Dočasný pokles hodnoty dluhopisu může nastat zejména při zhoršení finančního zdraví emitenta, či při obecném růstu úrokových měr.

Private equity

forma kapitálové investice do soukromé společnosti neobchodované na burze. Jedná se o středně až dlouhodobou investici, která je charakteristická aktivním vlastnictvím. Mezi méně rizikové investice tohoto typu patří zejména investice do nemovitostních společností a eko-energetických projektů.

Podílový fond otevřený/uzavřený

souborem majetku bez právní subjektivity nabývající otevřené nebo uzavřené podoby. Vlastnické právo k majetku v podílovém fondu náleží společně všem investorům, a to v poměru podle hodnoty jimi vlastněných cenných papírů (podílových listů). Fond je obhospodařován investiční společnosti podle statutu fondu popisujícího nastavení či zaměření fondu. U otevřeného podílového fondu (převažující typ) platí, že počet podílových listů je proměnný – fond nové listy prodává za hodnotu podílového listu a za stejnou hodnotu v daném období podílové listy od podílníků odkupuje. Naopak uzavřený podílový fond na začátku své existence vydá určitý počet podílových listů, shromáždí tak kapitál a na konci svého fungování jde fond do likvidace a investorům vyplatí původní investici upravenou o zisk či ztrátu za dobu fungování fondu.

Podílový fond pro kvalifikované investory

Oproti fondům kolektivního investování jsou vázány volnějšími investičními limity, umožňují investovat do širšího okruhu investičních nástrojů. Investovat do nich mohou jen investoři splňující určité podmínky – obvykle je nutné prokázat zkušenost, znalost a větší finanční zázemí.

Majetkový fond

je fond, který vlastní přímo určitý fyzický majetek, typicky nemovitosti či energetické projekty (větrný park, fotovoltaickou elektrárnu).

Fond typu SICAV

je speciální právní formou vyhrazenou pro použití v oblasti investičních fondů. Jde o nejrozšířenější formu kolektivního investování v západní Evropě, postupně se prosazuje i v ČR. Jedná se o otevřenou strukturu vycházející z běžné akciové společnosti, kterou doplňuje o flexibilní možnosti pro vstup a výstup investorů. V rámci SICAV je oddělena zakladatelská (provozní) a investiční část fondu, a to interním způsobem nebo vytvořením jednoho či více podfondů. SICAV vydává dva druhy akcií – zakladatelské akcie (určené zakladatelům) disponující hlasovacími právy a investiční akcie (určené investorům) s právem odkupu a typicky bez hlasovacích práv. Pouze tento typ fondu může vytvářet podfondy. Podfond je částí fondu, která může mít definovánu odlišnou investiční strategii a zaměření. Jednotlivé podfondy jsou vzájemně majetkově odděleny a vydávají vlastní investiční akcie s právem zpětného odkupu v případě otevřené formy fondu. V rámci jednoho fondu je tedy možné efektivně vytvářet oddělená portfolia pro různé investory a investiční záměry.

Akciový fond

vlastní podíly, minoritní až nepatrné v burzovně obchodovatelných akciových společnostech. Akciové fondy mohou mít i zelené téma – například fond s tématem zelené energetické transformace vlastní výrobce větrných elektráren, výrobce fotovoltaických panelů, střídačů či výrobce chytrých řešení pro energetické sítě.

Podílový list

též cenný papír kolektivního investování. Podílový list je jednotkou majetku fondu, hodnota podílového listu je stanovována denně, týdně či třeba pololetně podle toho, jak je uvedeno ve statutu fondu. Fondy, které obchodují s likvidními typy investic (akcie, dluhopisy) obvykle oceňují denně, fondy obchodující s málo likvidními aktivy (nemovitosti, obrazy) naopak oceňují méně často, jelikož stanovení hodnoty takového majetku je časově i finančně náročnější. Hodnota podílového listu je vypočtena vydělením celkového majetku ve fondu počtem podílových jednotek. Vynásobením hodnoty podílového fondu počtem vlastněných podílových listů zjistí podílník fondu hodnotu svého majetku ve fondu.

ETF

obdoba podílového fondu, není však nabízen investiční společností, ale obchoduje se na burze cenných papírů. ETF je zkratkou anglických slov exchange traded fund. Výhodou ETF bývá nízká nákladovost. ETF bývají většinou pasivně řízené, kdy kopírují nějaký burzovní index (například americké S&P 500, NASDAQ, celosvětový MSCI World nebo zelený index MSCI Global Environmental).

Investiční trojúhelník

znázorňuje obvyklý vztah mezi výnosem, rizikem a likviditou. Investor se vždy pohybuje uvnitř tohoto trojúhelníku a nikdy nemůže dospět k ideální investici, která by současně maximalizovala výnos, byla by zcela bezpečná (minimální riziko) a bylo by možné ji okamžitě proměnit v hotové peníze (maximální likvidita). Na obrázku je pro příklad znázorněna červeným křížkem investice do podílového fondu, který investuje přímo do zelených elektráren: výnos je hezky vysoko, míra rizika není nebezpečná, ale likvidita je špatná (fond se chrání před rychlými či předčasnými výběry poplatky a dlouhými lhůtami). Fond by samozřejmě mohl likviditu výrazně zlepšit, ale pak by se stal pro své podílníky více rizikovým – v případě požadavku na výplatu vysokých částek by musel prodat některou elektrárnu a v časovém tlaku by ji pravděpodobně neprodal za dobrou cenu. Nebo by si mohl vytvářet vysoké hotovostní rezervy, aby mohl zájemce o odkupy podílových listů rychle uspokojit, pak by ale klesl výnos (jelikož hotovostní rezervy se takřka nezhodnocují).

Výnos

je asi hlavním motivem pro investování. Jak je však popsáno u investičního trojúhelníku výše, není vhodné dívat se na výnos izolovaně od rizika a likvidity. Při dlouhodobém investování je na výnosu nejzajímavější moment, kdy si investor všimne, že velká část výnosu je tvořena z výnosů vytvořených již dříve.

Likvidita

udává, na kolik je v případě potřeby snadné, rychlé a finančně nákladné přeměnit investici na hotové peníze. Nejlikvidnějšími jsou hotové peníze či bitcoiny, dobře likvidní mohou být akcie, o něco pomalejší je přeměna na peníze u podílových fondů. Pochopitelně déle trvá obvykle zlikvidnění investic do nemovitostí či sběratelského vína.

Riziko

vyjadřuje nebezpečí nedosažení očekávaných výsledků a takový druh nejistoty, kterou lze určitým způsobem kvantifikovat pomocí pravděpodobnosti. Rizika se rozlišují především na objektivní (tržní) a subjektivní (jedinečné). Při běžném investování je vhodné vyhýbat se riziku jedinečnému, tržní riziku se při investování vyhnout nedá.

Riziko tržní

vyjadřuje riziko celého trhu. Ať už jde o riziko akciového trhu, nemovitostního trhu nebo třeba trhu ojetých automobilů. Takovému riziku se při investování nebo obecně pohybování se na trhu vyhnout nemůžeme. Člověk prodávající své ojeté auto se nemůže vyhnout riziku poklesu cen ojetých automobilů, ať už byl způsoben klesajícími cenami nových automobilů, zpřísňujícími se požadavky na stanicích technické kontroly nebo zvyšujícími se daněmi na starší vozy.

Riziko jedinečné

oproti tržnímu riziku je možné při investování jedinečné riziko eliminovat. Zůstaneme-li u příkladu ojetého vozu, pak eliminaci rizika poklesu ceny vlastněného vozu můžeme docílit výběrem vhodného typu vozu, dodržováním servisních prohlídek, výběrem vhodného způsobu prodeje. U investic lze jedinečné riziko odbourat dostatečnou diverzifikací – zainvestováním do řady investic namísto spoléhání se na několik málo investic (není vhodné dávat všechna vajíčka do jednoho košíku).

Měnové riziko

vyplývá z existence různých světových měn. Investor by měl investovat zejména ve měně, ve které hodlá v budoucnu peníze utrácet. Pokud tedy máte plán, jak se za dvacet let odstěhovat na karibský ostrov, pak je vhodné investovat v dolarech, tedy ve měně, která je v karibiku široce a ochotně přijímána. Vyhnete se tak riziku, že v období před stěhováním poklesne hodnota jiné měny (koruny, eura) proti dolaru a místo přímořské vily tak zbyde jen na skromný apartmán.

Volatilita

označuje míru kolísání hodnoty investice nebo její výnosnosti. Jedná se o ukazatel, pomocí kterého lze předpokládat potenciální nárůst či pokles hodnoty investice v budoucnosti na základě změn hodnot tohoto aktiva v minulosti (což může a nemusí být správný přístup).

Inflace

ESG

Dnes nejšířeji používaná zkratka v odpovědném investování je bezesporu ESG. Jde o zkratku slov Environmental, Social and Governance, jde tedy o akcentaci vlivů na životní prostředí (E), lidskou společnost (S, ať už na úrovni firmy nebo třeba komunit, ve kterých firma sídlí nebo kterým poskytuje své produkty) a tento přístup bere do úvahy i kvalitu řízení společnosti (G). Při investování do firem s vysokým ESG ratingem můžeme doufat, že takové firmě nehrozí postihy za poškozování životního prostředí, ať už legislativní nebo tržní, čelí nižším rizikům v oblasti sociální udržitelnosti (riziko stávek, bojkotů, pokut) a má dobře nastavené principy řízení (nižší riziko špatného vedení či dokonce tunelování). Díky tomu všemu pak může taková firma přinášet svým investorům dlouhodobě vyšší výnosy než společnost ESG kritéria nedodržující.

(UN)PRI

Zásady odpovědného investování, iniciativa OSN (United Nations Principles of Responsible Investing), je soubor šesti zásad správné praxe. Tato iniciativa, kterou v dubnu 2006 představil bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan, se skládá ze souboru dobrovolných zásad pro vlastníky aktiv a investiční profesionály.

Investování vymezené pozitivně/negativně

Pokud chcete investovat do oborů, kterým věříte či je chcete podpořit, pak se jedná o pozitivní vymezení investice (např. investice do firem z odvětví výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů). Pokud nechcete investovat do oborů, ke kterým máte negativní vztah, pak jde o negativní vymezení investice (typicky etický fond, který neinvestuje do aktiv ze zbrojního průmyslu, hazardu, případně ropných producentů).

SRI - sociálně odpovědné investování

zkratka anglického termínu socially responsible investing lze do češtiny přeložit jako společensky odpovědné investování. Významově má tento pojem velmi blízko pojmu Environmental, Social and Governance investing (ESG). Investoři s tímto zaměřením očekávají udržitelné zisky od společností dodržujících SRI kritéria: férový přístup k zaměstnancům, dodržování lidských práv, boj proti dětské práci a diskriminaci, dílčím kritériem je i dopad na životní prostředí. Dodržováním těchto přístupů čelí společnosti nižšímu riziku postihu státními orgány, bojkotu spotřebitelů, stávek zaměstnanců.

Etické investování

je většinou vymezeno negativně – etické investice by neměly směřovat do neetických oblastí (zbrojní průmysl, hazard, využívání dětské práce, ničení původních pra/lesů, tabákový průmysl, apod.) Například Penzijní společnost České spořitelny nabízí v rámci nového 3. důchodového pilíře možnost investovat do etického fondu.

Udržitelné investován

Udržitelné investice jsou takové, které přinášejí pozitiva všem zúčastněným. Mimo jiné to znamená zásadní omezení negativních externalit. ESG pohled je aplikován na všechny činnosti sledované firmy. Věděli jste, že řada “běžných” burzovně obchodovaných amerických firem vytváří větší negativní externality než kolik zisků přináší svým investorům? Investici do takových firem lze nazvat jakkoliv jinak než udržitelnou.

Impaktní investování

Impaktní investice je taková, která kromě očekávaných zisků přináší i nějaký pozitivní impakt (dopad) na jednu či více sledovaných oblastí. Příkladem může být investice do firmy, která staví a provozuje bezuhlíkové elektrárny (ideálně na tržních principech), čímž pomáhá ke splnění klimatických cílů, případně může přímo nahrazovat produkci špinavých elektráren škodících svému nejbližšímu okolí. Dalším stupněm (více dopadu, menší potřeba dosahování zisků) je pak už dárcovství.

Dobročinnost

není o vydělávání peněz, ale i tak se může jednat o investici. Beneficientem takové investice / dobročinnosti však není ten, kdo peníze poskytuje, ale ten, kdo má z financovaných projektů přínos.

Skleníkové plyny

Nejznámějšími skleníkovými plyny jsou CO2 a CH4 (metan). Větší “popularitu” má oxid uhličitý, který se do atmosféry uvolňuje ve velkém spalováním fosilních paliv. Metan, který je ve vytváření skleníkového efektu takřka 30x efektivnější než oxid uhličitý, se uvolňuje zejména při těžbě a přepravě zemního plynu, na rýžových polích, při trávicím procesu přežvýkavců či na skládkách. Naštěstí metan vydrží v atmosféře jen přibližně 7 let. Věděli jste, že skleníkovém efektu oxidu uhličitého psal již pradědeček známé aktivistky Grety Thunberg?

Uhlíková stopa

objem vypuštěných skleníkových plynů vyjádřená v CO2 ekvivalentech. Uhlíková stopa se může týkat jednotlivce, výrobku, služby, společnosti, státu atd. Uhlíková stopa průměrného obyvatele ČR je takřka 10 tun CO2 za rok, což je 5. nejhorší číslo v EU. Uhlíkovou stopu zvyšuje zejména spotřeba energií v domácnosti, doprava, zejména dálková, preference zahraničních potravin a masa, časté nakupování i zbytných věcí. Uhlíkovou stopu lze nejen omezovat, ale dokonce i snižovat – pomocí offsetů – například investicemi do vlastní fotovoltaické elektrárny na střeše, vysazováním stromů, investicemi do zelených fondů. Nejefektivnější investiční cestou pro snížení stopy je investice do podílových fondů zaměřených na stavbu a provozování zelených elektráren. Pro více informací můžete navštívit http://www.uhlikovastopa.cz/kalkulacka

MW

tok energie, udává například, jaký výkon má elektrárna nebo zaoceánská loď. Výkon jednoho temelínského bloku činí 1 000 MW, instalovaný výkon fotovoltaických elektráren v ČR je 2 000 MW (roční výroba temelínského bloku činí 8 000 000 MWh a fotovoltaických elektráren 2 000 000 MWh).

MWh

objem energie. Kupříkladu běžná domácnost spotřebuje 4 MWh elektrické energie a 6 MWh na vytápění.

MWp

nejvyšší výkon fotovoltaické elektrárny (panelu) v ideálních podmínkách. Výroba se oproti tomuto údaji liší v závislosti na osvitu, teplotě, větru. Je naprosto logické a v pořádku, že výkon dodávaný obnovitelnými zdroji je jen zlomkem instalovaného výkonu – oproti tomu výkon jaderné elektrárny bývá instalovanému výkonu takřka roven.

OZE

obnovitelné zdroje energie jsou takové, které se v lidském časovém měřítku přirozeně obnovují. Patří mezi ně uhlíkově neutrální zdroje: sluneční záření, vítr, déšť (vodní elektrárny), příliv, vlny a geotermální teplo. Také biomasa může být při splnění určitých podmínek považována za zdroj OZE.

Doba energetické návratnosti

je spočítaná doba, během které zařízení využívající obnovitelný zdroj energie vyrobí tolik využitelné energie, kolik jí bylo potřeba na kompletní výrobu (včetně těžby surovin), dopravu, montáž a likvidaci tohoto zařízení. Například v podmínkách střední Evropy je doba energetické návratnosti střešních fotovoltaických systémů zhruba 15 měsíců. V angličtině jde o termín Energy payback time (EPBT).

BEV

battery electric vehicle – čistý elektromobil. Zásadními parametry je kapacita baterie (kWh), spotřeba (kWh na 100 kilometrů) a rychlost nabíjení na rychlonabíječce (typicky 50 až 150, nejnověji umí auta s velkou baterií nabíjet až 350 kW).

PHEV

plug-in hybrdi electric vehicle – automobil se spalovacím motorem doplněný baterií s možností nabíjení z elektrické sítě. Takový automobil kombinuje výhody i nevýhody z elektroauta a auta se spalovacím motorem.

HEV

hybrid electric vehicle – hybridní eutomobil kombinující spalovací motor a elektromotor s malou baterií. Automobil může ujet čistě na elektřinu jen krátkou vzdálenost, ale v dopravní zácpě ušetří hodně paliva.

FCEV

fuel cell vehicle – automobil s vodíkovými palivovými články. Obrovskou nevýhodou takového řešení je bezpečnost transportu a skladování nestálého a těkavého vodíku. Zásadní a asi nepřekonatelnou překážku většímu rozšíření tohoto typu pohonu však je nízká energetická účinnost cyklu od výroby vodíku přes jeho skladování, transport a využití pro pohon. Tato účinnost je zhruba na jedné třetině ve srovnání s elektromobily.

ICE

internal combustion engine – motor s vnitřním spalováním, tedy automobil na benzín, naftu či plyn.

Rychlost nabíjení elektromobilu

V brožurách automobilek a testech většiny novinářů se dozvíte, jaký má elektromobil dojezd a jak dlouho trvá nabití baterie z 0 do 100 procent nebo z 10 do 80 procent. Pro uživatele je však důležitější vědět, jak rychle se nabije elektromobil pro ujetí dalších 100 (či 200 či 300) kilometrů. Zatímco první generaci elektromobilů trvalo nabití na ujetí 100 kilometrů i více než půl hodiny, tak dnešní elektromobily zvládají díky pokrokům v nabíjení naakumulovat stejnou porci energie za 5-10 minut.

AC a DC nabíjení

Při nabíjení elektromobilu střídavým proudem (ten máme v zásuvkách, AC – alternating current) jde nabíjecí proud nejprve do palubní nabíječky elektromobilu, která se stará o proměnu proudu ze zásuvky na proud pro baterie. Naopak stejnosměrný proud dostupný v rychlonabíječkách putuje rovnou do baterie elektromobilu. Výkon nabíjecích stanic je u střídavého proudu od 2 kW (z domácí zásuvky) do typicky 11 kW. U DC nabíječek bývá výkon od 50 do 350 kW.